Fischere a Zemane, zůstaňte doma!

Tak to vypadá, že budeme mít za prezidenta kariéristu soudruha Fišera, který po listopadu 89

převlékl kabát a volil ultrapravicovou TOP09, která měla např. v programu platby za některé „menší“ operace (kdo by si to mohl dovolit…?) Je to ale přeci slušný člověk.

Přijetí Fischera podléhalo nomenklaturnímu oku ÚV KSČ

Diví se o to víc, že moralizuje právě Jan Fischer, jenž ihned po skončení studia na VŠE v roce 1974 nastoupil do Výzkumného ústavu sociálně ekonomických informací v rámci tehdejšího Federálního statistického úřadu. „Ten byl bezprostředně podřízen ekonomickému oddělení ÚV KSČ a přijímání lidí do této instituce podléhalo přísnému výběru a nomenklaturnímu oku ÚV KSČ. To, že tam nastoupil ihned po studiu, něco znamená,“ upozorňuje Petr Žantovský.

„Několik let poté, v roce 1980, vstoupil do KSČ a díky tomu se stal v roce 1985 ředitelem odboru metodiky, což už byla naprosto bezprostředně nomenklaturní funkce schvalovaná na vyšších komunistických rozhodovacích úrovních, v tomto případě ekonomickým oddělením ÚV KSČ. Takže když nám o mnoho let později říká, že díky členství v KSČ nedělal žádnou kariéru a s tím režimem jako by neměl nic společného, tak to je minimálně nepravda,“ hodnotí mediální odborník dostupná Fischerova vyjádření o jeho desetiletí v KSČ.

Svoje členství prezidentský favorit dlouho úspěšně tajil

V té souvislosti připomíná, že předlistopadovou kariéru Jana Fischera podrobněji odhaluje novinář a bývalý disident Jan Urban ve svém prosincovém blogu na Aktuálně.cz. „Ještě bych připomněl k pravdomluvnosti pana kandidáta Fischera, že úspěšně až do roku 2009 tajil své členství v KSČ. A to dokonce i když byl nominován na předsedu ČSÚ v roce 2003, tak skutečnost, že byl tak dlouho v KSČ, neuvedl. Tak jenom abychom věděli, kdo koho mentoruje a kdo komu předepisuje mravní direktivy,“ uzavírá Petr Žantovský zamyšlení nad favoritem prezidentské volby.

http://www.parlamentnilisty.cz/rss/zpravy/Fischer-vytahl-na-Zemana-tanky-O-sve-strme-kariere-radeji-mlci-258125

Nebo Miloše Zemana! Ten o novinářích říká, že jsou hnůj, pitomci a fekálie. Možná proto jeho kandidaturu podpořil další hulvát, Mirek Topolánek, který na adresu novinářů pronesl, že jsou to mrdky :o) Ale tak jednoduché to nebude. Ta podpora pramení nejspíš z vděčnosti. A to za přeběhnutí Pohanky a Melčáka. Bývalých členů ČSSD, kteří přeběhli na druhou stranu a díky tomu nepadla Topolánkova vláda. Pohanka jednou přiznal, že jezdí za Zemanem pro rady…

Zarážející totiž je, že ho „levicový“ kandidát Zeman nevyhodil. A jaká další „elita“ podpořila prezidentskou kandidaturu Zemana?! Zloděj per Václav Klaus! Člověk, který nikdy nekritizoval náš klientelisticko – mafiánský systém, ani slovem se nezmínil o tom, že se zde každý rok rozkrade zhruba 100 miliard korun při zadávání veřejných zakázek!!! Bém a Janoušek jsou jeho přátelé, takže se nelze divit :o) Když ale stávkovali zaměstnanci Dopravního podniku a chtěli přidat pár korun, tak by je Klaus vyhazoval z práce!!! Václav Klaus by také rád zrušil pořad „Otázky Václava Moravce,“ s odůvodněním, že za mizernou atmosféru v zemi může právě Moravec :o) Rád mluví o demokracii, ale neví, co to je!

Miloš najednou zjistil, že má rád děti…Ta podbízivost je až trapná…

USA: Na potlačení hnutí Occupy se podílela policie i banky

Z nově zveřejněných dokumentů vyplývá, píše Naomi Wolfová v deníku Guardian, že násilné potlačení protestů Occupy, k nimž došlo v Americe loni na podzim, koordinovaly samy velké mezinárodní banky. Hnutí Occupy bylo potlačeno prostřednictvím násilného zatýkání, likvidace organizační struktury demonstrantů, házením kanistrů na hlavy demonstrujících, používáním tak těsných pout, že to zatčené zraňovalo, věznění spoutaných demonstrantů tak, že byli nuceni se pomočit či pokálet.
Americký Fond Partnerství pro občanské svobody (proč ne americká média?) zažádal o zveřejnění dokumentů zaznamenávajících systematický útlak. Z dokumentů vyplývá, že v USA vznikla děsivá síť koordinovaného útlaku, v rámci níž spolupracovaly ministerstvo pro vnitřní bezpečnost, FBI, policie, regionální integrační centra a soukromý podnikatelský sektor. V některých případech vznikla jednotná organizace, Domestic Security Alliance Council, Rada aliance pro vnitřní bezpečnost. Z dokumentace vyplývá, že američtí policisté, ministerstvo pro vnitřní bezpečnost a banky spolupracovaly v útlaku, zatýkání a neutralizaci pokojných amerických občanů.

Dokumenty byly po dlouhých odkladech zveřejněny v týdnu mezi Vánocemi a Novým rokem. Dokazují, že vzniklo celostátní americké potlačitelské spiknutí. Orwellovským způsobem se útlak šířil z města do města: Na šesti amerických univerzitách univerzitní policie dodávala informace FBI o studentech, kteří se podíleli na hnutí Occupy, tyto informace získaly soukromé bezpečnostní agentury. Plány potlačit akce hnutí Occupy byly připravovány až měsíc předem. Vypracovala je FBI a předložila je k schválení bankám, proti nimž hnutí Occupy zamýšlelo demonstrovat. Návrhy použít ostřelovače, kteří by usmrtili vedoucí představitele hnutí Occupy jsou v dokumentaci začerněny. Je to v rozporu s běžnou praxí FBI, podle níž má FBI povinnost informovat politické aktivisty, když jsou ohroženi na životě.
Z dokumentů vyplývá, že i když FBI v nich uznává, že Occupy je pokojné protestní hnutí, označuje ho opakovaně za "teroristickou hrozbu". Těsné partnerství, které vzniklo mezi bankami, newyorskou burzou, FBI a ministerstvem pro vnitřní bezpečnost, charakterizovala Mara Verheyden-Hilliardová, ředitelka Fondu Partnerství pro občanské svobody jako "policejní etatismus".
Je možné, dodává Naomi Kleinová, že dokumenty o spolupráci bank, FBI a ministerstva pro vnitřní bezpečnost při potlačování pokojných občanských protestů v USA mají mít zastrašovací účinek: aby si lidé rozmysleli, zda chtějí protestovat. Spolupráce bezpečnostních institucí a bank znamená novou závažnou hrozbu: Všichni občanští aktivisté se mohou stát WikiLeaks, jak na to poukazuje ve své nedávné knize Julian Assange. Vzhledem k tomu, že se pro potlačování protestů dala policie a banky dohromady, znamená to, že jsou občanské protesty vážně ohroženy: finance, které mají k dispozici občanští aktivisté, jsou totiž uloženy v bankách, které k nim aktivistům mohou odepřít přístup obdobně, jak americké úvěrové společnosti VISA a ACCESS a PayPal odmítly přijímat finanční dary pro server WikiLeaks.

http://www.blisty.cz/art/66708.html

PF 2013 pro naše politiky

Mediální lži a zamlčovaná fakta o Kubě

Nemám ve zvyku reagovat na kdejakou mediální lež – nedělal bych totiž nic jiného – ale v tomto případě musím učinit výjimku. Zpravodajství TV Nova téměř nesleduji, protože si příliš nepotrpím na bulvár a povrchnost. Lžou sice všechna mainstreamová média, ale obvykle tak činí více či méně sofistikovanou formou. TV Nova však odhodila veškeré skrupule a vsadila na do očí bijící fanatismus a primitivismus (majíc vysoké mínění o inteligenci svých diváků). Dokladem toho byla reportáž o Kubě v pořadu Střepiny z 21. října. Za takovou ideologickou propagandu by se nestyděli Goebbels ani Ždanov! 

 

Lež č. 1: „Fidel Castro udělal z ráje na zemi koncentrák“.
Jak vypadal prizmatem TV Nova onen „ráj na zemi“? Kuba, ačkoliv formálně nezávislá, byla do roku 1959 polokolonií ekonomicky i politicky zcela závislou na USA. Movitým Američanům sloužila jako levný nevěstinec a ráj hazardu. Negramotnost a chudoba byly všudypřítomné, bezplatná lékařská péče se na venkově vztahovala na zlomek obyvatel, dětská úmrtnost dosahovala 60 promile. Diktatura Fulgencia Batisty však vyhovovala zájmům Washingtonu. Spolupracoval totiž s americkým mafiánem Meyerem Lanskym, který na Kubě investoval do kasin a kubánský diktátor otevřel v Havaně cestu hazardnímu podnikání ve velkém. Rovněž kořistnický neokolonialismus americké korporace United Fruit Company měl hluboký a dlouhotrvající dopad na hospodářský a politický vývoj Kuby a dalších středoamerických zemí. Obliba opozice, studentské výtržnosti a pouliční nepokoje proto koncem padesátých let narůstaly, na což státní aparát reagoval velmi brutálně. Došlo k omezení ústavních záruk, zavedení cenzury médií a pošlapání lidských práv. Není divu, že se stali bratři Castrové, Ernesto Guevara a další „barbudos“ velmi populárními a Kubánci je vnímali jako osvoboditele. Od toho se také odvíjela jejich vysoká popularita mezi majoritou chudých obyvatel ostrova. Kuba tedy byla do roku 1959 skutečným rájem na zemi – ovšem nikoliv pro Kubánce, ale pro bohaté Američany.

Lež č. 2: „Fidel Castro (dobrovolně) udělal z Kuby sovětskou kolonii“.
Pomiňme fakt, že do roku 1959 byla Kuba de facto americkou kolonií, což slečna redaktorka nezmínila. Ti, co četli životopis Fidela Castra, vědí, že původně nebyl komunistou, ale levicovým patriotem a bojovníkem proti kolonialismu. Jeho „Hnutí 26. července“ mělo s Komunistickou stranou Kuby a jejím neostalinským vedením ostré rozpory. V dubnu 1959 Castro navštívil Washington, ale se svou vizí kubánské budoucnosti v podobě sociálně spravedlivé společnosti v Bílém domě narazil. Agrární reforma, která postihla zahraniční společnosti a domácí pozemkovou oligarchii, byla přímým útokem na pozice velkokapitálu. Následné zavedení mimořádné daně pro ropné společnosti znamenalo vystupňování odvetných opatření Washingtonu proti Havaně. V podmínkách bipolárního uspořádání světa tak severoamerická recidiva politiky velkého klacku vehnala Kubu do mocenského orbitu SSSR. Kreml této příležitosti pochopitelně využil a Sověti začali Kubu masivně podporovat. Příklon k sovětskému bloku tak byl pouze východiskem z nouze a reakcí na americkou agresivitu, která Kubu ekonomicky ostrakizovala a geopoliticky izolovala, což později vyústilo i v Castrovu akceptaci marxismu-leninismu. Hospodářské embargo uvalené USA na Kubu trvá i přes odpor celé Latinské Ameriky dodnes a právě ono má největší dopad na životní úroveň ostrovanů.

Lež č. 3: „Fidel Castro nekomunikuje, nepoznává lidi kolem sebe a umírá“.
Tento blábol byl vypuštěn ve stejný den, kdy agentury informovaly o tom, že se bývalý kubánský prezident po několika měsících objevil na veřejnosti. Venezuelský viceprezident, jenž se s ním setkal v Havaně, prohlásil, že 86letý Castro se těší „velmi dobrému zdraví a úsudku“. „El comandante“ za svůj život přežil 638 neúspěšných pokusů o zabití, většinou zinscenovaných CIA, a do dějin se tak zřejmě zapíše jako státník, na něhož bylo spácháno nejvíce atentátů. I proto se Castrovi odpůrci nemohou dočkat až zemře a periodicky předpovídají jeho smrt. K jejich velké smůle se však v zápětí objeví na televizní obrazovce v dobré kondici.

Zamlčovaná fakta: zdravotnictví, školství, věda, lidská práva
„Česká“ masmédia smí o Kubě referovat jen v negativním světle. Že by tam existovalo něco pozitivního je přece nemyslitelné! Nicméně vězte, že Kuba v posledních padesáti letech učinila obrovský pokrok v mnoha sférách. Negramotnost byla prakticky vymýcena. Fakt, že zdravotnictví je bezplatné a nemocnice jsou dostupné ve všech provinciích, je všeobecně známý. Už se ale příliš nezmiňuje, že funguje 22 fakult medicíny, zatímco ještě v roce 1962 byla na Kubě pouze jedna. Na kubánských lékařských fakultách studují mladí lidé nejen z Latinské Ameriky, ale také z USA. Průměrná délka života vzrostla z 59 let v roce 1958 na 76 let v roce 2002. Dětská úmrtnost činí cca 6 promile, desetkrát méně než za Batistovy diktatury. Na Kubě ročně promuje více než 3000 lékařů, studium zde mají zcela bezplatné, včetně ubytování a stravování. „Perla Antil“ dosahuje špičkových výsledků i v oboru biotechnologie, ve kterém má několik set světově přihlášených patentů na špičkové léky – především očkovací vakcíny, léky proti rakovině a testovací systémy na AIDS. Kromě toho pracuje cca 15 000 kubánských lékařů a zdravotníků ve více než 60 zemích světa.
Na Kubě v posledních letech došlo i k významnému zlepšení lidskoprávní situace. Ačkoliv je v každé socialistické zemi formální doktrínou ateismus, nikdo nebrání věřícím v praktikování jejich víry. Tamější pozici katolické církve upevnily i návštěvy papežů Jana Pavla II. a Benedikta XVI. Dcera současného prezidenta Mariela Castrová se z pozice předsedkyně Národního centra pro sexuální výchovu výrazně angažuje v obraně práv sexuálních menšin (LGBT komunity). Dochází i k uvolňování státního centralismu a začíná se v omezené míře rozvíjet soukromé podnikání. Na lidskoprávním poli však nadále existují značné rezervy – ačkoliv trest smrti je používán spíše výjimečně, ve vězeních nadále sedí lidé za své odlišné politické názory.

Nic není jen černé a bílé, ani Kuba
Kuba je pejorativně označována za neefektivní a ekonomicky upadající skanzen socialismu, jehož životní úroveň je v porovnání s USA nízká. Padesátiletým embargem zatíženou malou ostrovní ekonomiku však nelze porovnávat s gigantem typu Spojených států, ale se srovnatelně velkými středoamerickými státy. Ostatně, chudinské čtvrti jsou nejen na Kubě, ale i v USA, kde je na potravinových lístcích závislých přes 46 milionů Američanů (údaj z června 2012). O životaschopnosti tamního systému vypovídá skutečnost, že se v roce 1989 nezhroutil společně se sovětskými satelity, ale dodnes se udržel – nebyl totiž importován zvnějšku proti vůli obyvatel. Kuba se těší všeobecnému respektu nejen u všech latinskoamerických zemí (i těch s pravicovými vládami), ale i v rámci Hnutí nezúčastněných zemí.
Seriózně se pokusit v médiích o střízlivou analýzu situace na Kubě není možné. Jakmile zmíníte i pozitiva, je na vás nahlíženo s despektem, nedůvěrou a jste okamžitě stigmatizováni jako komunisté (stejně jako jsou kritici politiky státu Izrael automaticky osočeni z antisemitismu a kritici Romů z rasismu). Rádoby žurnalisté nejsou absolutně schopni objektivity – jako poslušní lokajové dělají jen to, co jim jejich chlebodárci přikážou. Mnozí z těchto svazáků do roku 1989 vzhlíželi k Moskvě, aby se poté se stejným zápalem obrátili k Washingtonu. Stále mají nutkavou potřebu lézt velkému bratrovi kamsi. Podle toho celé „české zpravodajství“ vypadá.

http://www.vasevec.cz/vip-blogy/ondrej-kosina-medialni-lzi-zamlcovana-fakta-o-kube

Starší články o Kubě, které stojí za to si přečíst:
Padesát let lží o karibské krizi - http://www.blisty.cz/art/65689.html
Independent: Kubánští zdravotníci na Haiti zahanbují svět - http://blisty.cz/art/56707.html

Statistiky nelžou, ale až to budeš číst, už to nebude platit.

ČERNÁ BUDOUCNOST ČR.

3%       populace v ČR tvoří Romové, žije jich zde cca 250-300.000

25%     z celkového počtu Romů žije v Severních Čechách

21%     z celkového počtu Romů žije na Severní Moravě

47%     bytů obývaných Romy není vybaveno ani splachovacím WC, 40 m2 bytové plochy obývá
            v průměru 6,9 Romů

30%     manželství v některých romských skupinách uzavírají příbuzní

6%       romských  žen poprvé rodí mezi 14 a 16 lety

19%     romských žen poprvé rodí v 16 letech, až 4 interrupce v průměru připadají na jednu romskou ženu

60%     dětí umístěných v dětských domovech je romské národnosti

51%     romských dětí se učí ve zvláštních školách

22%     romských dětí propadá  v 1. třídě

25%     romských dětí ve věku 6-7 let je v pásmu verbální debility

56%     Romů nemá ani základní vzdělání

32,7%  Romů má základní  vzdělání

8%       Romů se vyučí v oboru

2,5%    Romů má středoškolské vzdělání

0,8%    Romů má vysokoškolské vzdělání

85%     Romů je nezaměstnaných

60%     Romů je nezaměstnaných déle než 3 roky

30%     dospělých Romů se živí  nelegálním způsobem

60%     dospělých vězňů ve věznicích jsou osoby  romské národnosti

75%     se Romové podílí na kriminalitě
            (v některých lokalitách dosahuje až 95% = kapesní  krádeže)

30%     pouličních prostitutek má romskou národnost

25%     pouličních romských  prostitutek má za pasáka svého příbuzného.

           

Nejtalentovanější Romka Věra Bílá má naštěstí jediné dítě, přesto kriminálníka, její muž je rovněž kriminálník, promarnila všechny šance, které v našem státě nikdo jiný nedostal,  je závislá na  automatech a všichni tři berou soc. podporu a jsou přítěží pro společnost.

Velké  množství mladých Romů bere sirotčí důchod. Mladá  Romka většinou uvede jako otce  novorozeňátka nejstaršího člena rodiny.

Růst romské populace:

rok 1945 -  10 000 Romů

rok 1959 -  20 000 Romů

rok 1973 -  40 000 Romů

rok 1987 -  80 000 Romů

rok 2001 -160 000 Romů

rok 2015 -320 000 Romů

Každých 14 let se počet Romů zdvojnásobí !!!!

Růst romské populace je největším bezpečnostním rizikem pro Českou republiku.

Věznění 12 000 romských vězňů nás stojí letos 4 miliardy korun.

Sociální dávky pro Romy 20 miliard.

Obrovské škody na majetku při "sbírání" železa.

Romové  jsou jediní, kdo mají zdravotní péči zdarma.

Je to další skrytý příspěvek pracujících ve prospěch nepracujících.

Je  pravidlem, že Romovi platí advokáta u soudu stát. Vzhledem k tomu, že podíl tohoto etnika na zločinu je 75%, jedná se o další obrovskou  zátěž  pro státní rozpočet.

Za 14 tet se všechny tyto problémy a  náklady  zdvojnásobí. I riziko, že budete obětí zločinu bude dvojnásobné.

Posílej dál - opravdu to tak musí zůstat? Češi nemohou udělat nic pro to, aby všechna rizika a nebezpečí eliminovali?